Hero Wars: Recenze – Hrdinové s podivnými účesy, rychlá ťukanda a kupodivu docela návyková mlátička

Přiznám se – když jsem si stahoval Hero Wars, čekal jsem, že to po pěti minutách smažu a jdu dál. Realita? O 47 dní později má moje hlavní parta sladěné brnění, vím, čím vyřešit Facelessa, a k mému zděšení vlastním dokonce i silné názory na optimální využití run. Tohle je prosím Hero Wars. Přikrade se vám do života nenápadně, láká vás na blyštivé tlačítka a odměny za každých pět minut, pak vás postupně zahákne kombinováním hrdinů, vylepšováním týmu a tichou strategií, kterou ve skutečnosti vůbec nečekáte. Jestli chcete vědět, jaká je hra doopravdy (a ne ta z bizarních reklam), pojďme na to.

Bez trička, bez návodu, do bitvy

Hra vás rovnou hodí do boje. Žádné story, žádné tutoriály – prostě týpek s mečem a tři blikající tlačítka, která křičí, ať na ně šáhnete. Mačknu největší. Fireball. Obrazovka vybuchne v barevném ohňostroji, všecko se třese, vítězství.

A kupodivu mě to bavilo. Ne proto, že by to byla nějaká hloubka. Ani omylem, že by to přinášelo něco nového. Ale všechno šlape, je to svižné, efektní a ví přesně, čím chce být. Nabíráte hrdiny. Posilujete statistiky. Tapnete na ikonky. Sledujete exploze. A pokračujete dál. A dál.

Za deset minut mám pět hrdinů, včetně polonahého svalovce, který musel prohrát nějakou zvlášť krutou sázku. Mlátil duchy do zdi pěstí. Neptal jsem se proč, prostě jsem to bral.

Kampaň: Nekonečný pochod za kořistí

Hero Wars si na žádné otevřené světy nehraje. Dostanete linku bitev pěkně zleva doprava. Zmáčknete „fight“, tým se rozběhne a než mrknete, obrazovka je v jednom velkém chaosu.

S každým levelem padají goldy, equip a soul stony. Prvních pár úrovní proletíte rychleji než večer s Netflixem. Později už musíte zapojit mozek. Ale vzorec funguje – rychlá řež, loot, pohoda na duši.

Po hodině jsem farmil boty z třetí kapitoly pro svého healera a úplně zbytečně fandil žabímu mágovi s hůlkou, která je větší než on. Proč mi na tom záleželo? Netuším. Ale fakt jo.

Tvoje parta, tvoje pravidla

Celá hra stojí na skládání vlastního týmu. Začínáte s random bandou, postupně šmelíte za lepší postavy z truhlí, eventů nebo za denní přihlášení.

Každý hrdina má čtyři schopnosti. Jedna nabíhá ručně, když naplníte energii. Někteří léčí, jiní hází ohněm, další svolávají létající gobliní monstra, co vypadají jako neurotické Pokémony. Je tam akorát dost strategie, abyste si připadali chytře, aniž by vám bouchla hlava z tabulek.

Strávil jsem trapně moc času debatováním, jestli jet kontrol or damage partu. Hele, vlastně je to fuk. Zkoušejte obojí. Hero Wars vás nechá blbnout, testovat divné kombinace, a když to nevyjde, stejně něco dostanete. Jednou jsem zkusil dva tanky bez healera. Výsledek? Hra na mě mrkla, jakože „No tak dobrý pokus kámo, dáme ti aspoň odměnu.“

Gacha: Truhly, smaragdy... a minoritní výčitky

Jo, gacha tu samozřejmě frčí. Utrácíte smaragdy za Hrdinské truhly. Jedna zdarma denně. Nebo si je nafarmíte. Nebo sáhnete do peněženky. Nebo třeba splníte quest, kde nakrmíte veverku. Kdo ví.

Když otevřete deset naraz, připadáte si jako v kasinu. Padne vysněný tank? Nebo jen pošahaný ohnivý mág? Nebo hromada XP polévky. Je to podivně návykové. Nestydím se říct, že mě to baví až moc.

A ty balíčky? Paráda. Jeden přišel s novým hrdinou, 5000 smaragdů a „15 super titaními lektvary“ za cenu horší pizzy. Zíral jsem na to dlouho. Ne, nekoupil jsem to. Aspoň většinou.

Arena: PvP, zadostiučinění a bolestivé prohry

Aréna se otevře později – a začne jít do tuhého. Postavíte tým, určíte pořadí a jdete rubat cizí hráče. Žádná ruční kontrola, jen předbojové přípravy a naděje.

Dostal jsem nafrak. Lepší rámy, cool postavy, lidi co to fakt prozkoumali. Prohrál jsem třikrát za sebou a málem hru zahodil z okna. Pak jsem zjistil, že dostávám odměny i za prohru. Takže jedu dál.

Za týden už jsem trochu vyhrával. Začal jsem vyměňovat hrdiny jak trenér druholigového mančaftu. Arena se stala skrytě důvodem, proč hru zapnout každý den. Dlouho dumáte, jestli místo tanka nezkusit skleněné dělo. Výsledek?

Prozradím: byla to katastrofa.

Denní rutina: věž, Outland, dokola

Level 15 a odemykáte Věž. Každý den nahoru, patra, loot. Takový fantasy pásák, kde místo fotbalistů máte nemrtvé.

Pak je tu Outland. Velcí bossové, velké odměny. K tomu Grand Arena (tři týmy po sobě), cechovní záležitosti, elementální chrámy, sváteční chaos a pár eventů, ve kterých se nevyznají ani vývojáři. Hra na vás hází obsah jak TikTok algoritmus.

A jo, přiznávám... Hero Wars mi obsadila pauzy na oběd. Z deseti minut půl hoďka v čudu. Gůglím tierlisty, promýšlím postupový strom, zadávám "je Cleaver fakt OP?" (Je.)

Ten grind není taková hrůza, fakt

Jasně, postup se zpomalí. Jinak by to nebyla tahle hra. Najednou potřebujete obskurní součástku, expy se natahují jak žvejkačka a posun z levelu 60 na 70 je jak stěhování skříně.

Ale Hero Wars nenutí. Přihlásíte se, splníte pár věcí, něco posunete, vypnete. Energie se dobije. Eventy běží jak playlist. Většinu dní jen průběžně vylepšíte gear a máte splněno.

Není to náročné, není to tlak. A to je vlastně super.

Verdikt: Proč tu hloupost vlastně pořád hraju?

Čekal jsem, že to pošlu rovnou do koše. Ale Hero Wars je nenápadně dobrá. Máte reálné volby, pestrost týmů a dostatek šmrncu, aby to bavilo. Není to revoluce, ale překvapivě uspokojující záležitost.

Jo, monetizace tu je. Jasně. Ale nikdo vás netahá za fusekli. Můžete jet komplet free-to-play nebo si cestu urychlit peněženkou. Obojí funguje. Žádná výčitka svědomí.

A ty reklamy samozřejmě kecají. Žádné lávové hádanky tu nejsou. Ale pokud rádi levelujete podivné postavičky, střílíte kolem sebe efektní magie a pomalu se měníte v manažera vlastní (velmi podivné) družiny, tohle je přesně ono.