Elvenar – Buduj chytře, vládni tvrdě
Než se ponoříme do života fantasy starosty, jedno malé varování: Elvenar na jedno odpoledne fakt není. Představ si magický bonsaj. Roste pomalu. Je zvláštně uspokojující. Nabízí víc radosti, než by sis chtěl přiznat. Pojďme odhrnout závoj prvních hodin? Vem si brk – vyrážíme.
První krůčky v Elvenaru: Klikání na vlastní království
No jasně že jsem si vybral elfy. Kdo by nechtěl třpytivé domky v korunách stromů místo kamenných zdí a upocených kovářů, že jo? Moje město začalo jako malá mýtina s jednou budovou: Hlavní síní, co vypadala jak HR oddělení v Roklince.
Tutoriál hupl hned do akce: postav domy, nabírej zásoby, rozšiřuj území. Poslouchal jsem jako správný fantasy papaláš, usrkával kafe a sledoval, jak se odpočítávají časy. Elvenar nikam nespěchá. Obyvatelé mají svůj pohodičkový rytmus. Chrlí prkna, nářadí a lekci trpělivosti. Nepřesprintuješ to buldozerem. Musíš plánovat.
Stavba města: Chyby budou! A často.
Ty první hodiny jsou? Celkem fajn. Ani jsem neměl pocit, že "hraju". Spíš jsem kurátoroval. Každá stavba, silnice nebo dílnička vypadala, že bude navždy. Pak jsem hrdě položil alej… a za dvě minuty ji kompletně vykopal pro dílnu ve tvaru mokré houby. Jo, stydím se.
Moje město rostlo v divokých vlnách: domky vlevo, kulturní domy vpravo, podivné dílny bzučely jak magické faxy. Jakmile jsem odemkl mapu provincií a vyslal první průzkumníky, najednou mi to secvaklo.
Obchod, nebo boj? Já si vybral bitvu. O kozí sýry smlouvat fakt nebudu.
Souboje v Elvenaru: Hexy, chaos a litujících úderů
Boj se odehrává na hexových políčkách, jak kdyby ti šachy vyměnily figurky za zabijáky. Přečetl jsem tooltip blbě, poslal pěšáky mezi lučištníky a sledoval, jak je rozstříííleli na kousky.
Ale rychle jsem pochopil: Mág potřebuje krytí, lučištník prostor, meče zálohu. Když ti to poprvé takticky klapne, ten pocit vítězství stojí za to.
Taktika tě nebaví? Dej automatický výsledek.
Ale bacha, AI to občas hraje jak po pěti pivech. Jednou tě ohromí, podruhé posílá léčitele rovnou do jatka. Divoký.
Elvenar je pomalý – a právě v tom je jeho kouzlo
Po čtyřech hodinách les vypadá jak výstavka v elfím IKEA: klikaté cestičky, svítící domky, stromů dost na velký elfí mejdan. Pak to zpomalí. Timery natažené jak žvejkačka. Produkce čeká, upgrady stojí.
Není to grind. Spíš takové svlékání se z kůže: pokrok přijde v nárazech – najednou přepadne víc surovin, odemkneš tech, město najednou zapadne jako puzzle. Upgraduješ dílnu a sleduješ, jak sype nářadí jako na kofeinu? To je ono!
Elfové vs. lidé: Koho brát?
Nakonec jsem si zkusil i lidi. Žádné svítící houbičky. Jen šutry a továrny. Lidi staví jak tank: rovné lajny, cihlové zdi, atmosféra fabriky.
Elfové? Šmrncovní, plno magie a květin, samé křivky. Úplně jiná liga.
Lidé jsou syrová síla. Elfové jsou elegance.
I v obchodu to poznáš. Lidé prostě vyrábějí víc, elfové si hrají s časem. Stejný základ, jiné srdce.
Má Elvenar příběh? No… jakž takž.
Úkoly vyskakují jak pošťák s mailem od čaroděje:
- "Postav tři dílny."
- "Prozkoumej provincii X."
Někdy se ukáže královna, občas elf s dramatickým monologem. Příběh? Existuje.
Žádné filmečky. Nula emocí. Jen třpytky na okraji. Můžeš to vnímat… nebo luxusně ignorovat.
Technologie: Každý upgrade potěší
Tech strom v Elvenaru je fakt nenápadně super. Každé odemčení potěší: větší domky, lepší nářadí, silnější jednotky. A všechno to dává smysl.
Projíždím ikonky jak magnetky na ledničku. Odemkneš něco nového – a celý layout jde zase změnit, protože Tetris v hlavě nikdy nekončí.
Je v Elvenar multiplayer? Tak nějak.
Žádné PvP vypalovačky, nikdo ti přes noc nespálí město. Ale multiplayer? V tichosti jede.
Můžeš obchodovat, kecat a vstoupit do ligy. Jednou jsem hochu šmelil minerály s hráčem jménem PlankDaddy. Nežertuji – připadal jsem si trochu jako Santa.
Žebříčky v klidu. Spíš sousedský gril než aréna gladiátorů.
Timery, diamanty a čekací šílenství
Časovače se táhnou. Některé budovy se staví celý den. Provincie uzamčené. Občas zíráš na odpočet a diamanty na tebe svůdně šeptají.
Utratil jsem něco? Ani floka.
Přihlásil jsem se, poklikal a šel dál. Takový je ten rytmus. Nesoutěžíš, jen pomalu učíš fantasy vesničku, že práce má smysl. A ono to (fakt záhadně) funguje.
Jak Elvenar vypadá a působí?
Elvenar se nepředvádí. On si bublá jak vývar. Vizuál? Čistý, relax, v podstatě domácí.
Stavby září. Ikonky jiskří. Animace malé, ale milé. Žádné ohňostroje, spíš pocit, že uklízíš své kouzelné předměstí. Je to překvapivě fajn.
Skutečný příběh: Jak jsem si sám zbořil město
Jedné noci mi doběhly tři upgrady naráz. Přihlásím se a: hora prken, nikde místo. Sklad plný, pokrok nula. Panika.
Zrušil jsem náměstí. Postavil dílnu. Silnice překopal jak na steroidech. Najednou… všechno sedlo zpátky.
Je zvláštní, jak i tahle chill hra umí podsunout chaos v malém. Ale umí.
Verdikt: Elvenar je zvláštně uspokojivá hlavolamová krabička
Pokud tě baví klikání s rozmyslem, budování rostoucího města a hledání layoutu, který má překvapivě osobní nádech, Elvenar tě chytne.
Není to sprint. Je to jemné ladění, přesouvání, vylepšování… až nakonec vytuníš místo, co je fakt tvoje: křivé cesty, svítící domečky a celé to elfí šílenství.