Genshin Impact: Gacha, bohové a krásná dřina

Teyvat volá a přiváží s sebou kamarády, ohňostroje a slušnou porci farmení.

Vítejte v Genshin Impact. Anime jak z plakátu, meče svítí efekty, že by to rozbrečelo i Pokémony, a šance, že padne 5★ postava? No… statistici by zaplakali. Ať už hrajete jako šetřílek, nebo magor, co si plete kreditku s mečem, otevře se před vámi obří svět plný dungeonů, hádanek a bordelu v soubojích. Ale je to víc než jen pěkná fasáda? Jdeme na to. Pojďme zjistit, do jaký králičí nory to vlastně lezete.

Nafackováno slizem aneb Teyvatské přivítání

Zapnul jsem Genshin s tím, že to bude další mobilní RPGčko v cosplayi. Pár efektů, plovoucí souboje, deset hodin srandu a pak tabulky a nuda. Jenže ne. Tohle je mnohem nebezpečnější – aspoň pro můj volný čas, úložiště v telefonu a nakonec i pro peněženku.

Vyhrál jsem si s postavou Traveler (vybral jsem holku – její idle animace má charakter) a přistál jsem na zelených pláních Teyvatu. První protivník? Elektro Slime. Roztomilej blob mě složil jak zahradní židli. Mačkal jsem všechno, co šlo, uhýbal tragicky. Totální panika.

Ale bylo to fér. Souboje jsou svižné, taktické, dobře čitelné. Nepřátelé nemlátí jen tak do prázdna – dávají vám vědět. Kombinace elementů skutečně něco znamenají. Když jsem toho slimáka nakonec odpařil přes Swirl ohně a větru, dal jsem si soukromého fist pumpa a připadal si jak vítěz Evo. Trochu trapnost, ale stálo to za to.

Paimon, hádanky a svět, co mlčí jen když ho vypnete

Pak přišla Paimon. Létající maskot, co mluví jak skřítek na energetácích, a má lehce vražednou verzi naviovského motta: nikdo nesmí přeskočit dialog. Jako by Navi ze Zeldy měla TikTok a absolutně žádné zábrany.

Stáhl jsem jí hlasitost (díky, nastavení) a bylo ticho – ale svět? Ten začal řvát víc. Nejen ptáci a vítr. Kolem se skutečně něco děje. Kopce hádanky, jezera loot, ruiny mají atmosféru jak z Indiana Jonese.

Lezení po zdech připomíná Breath of the Wild, ale Genshin má svoji příchuť. Vylézt můžete všude, pokud stamina nekapituluje první. Klouzání vzduchem? Pražádná radost. Šplhal jsem jen proto, abych se mohl stylově zřítit dolů. 10/10, letěl bych znova.

Přepínání, pecky a elementální bordel

Po hodině hraní jsem dostal Amber. Lučištnice s ohněm, králičí bombou a hlasovým výkonem na tři směny. Najednou to už nebylo jen tupé mačkání. Kombinoval jsem efekty, střílel ohňostroje, spouštěl Overload (bum) a Burning (větší bum). Bylo to chaotické – a výborné.

Tady to Genshin rozbalí na plné koule. Tým o čtyřech, každý s vlastní zbraní a elementem. Led a voda mrazí, mokré se smaží pod proudem, oheň s větrem udělá tornádo štiplavé lítosti. Totální blázinec, ale dává smysl.

Moje parta? Traveler (Anemo), Amber (Pyro), Kaeya (Cryo), Lisa (Electro). Ne meta, ne vymakaná, a vůbec mě to netrápí. Sledovat, jak moby létají jak popcorn, bohatě stačí. Nevím proč, ale funguje to.

Hod kostkou: Gacha dávky endorfinů i deprese

No jo, podlehl jsem. Otevřel se mi záložka Wishes, což je v podstatě anime automat. Dal jsem deset táhnutí. Padl mi čtyřhvězdový katalyzátor, halda vylepšovátek – a Noelle. Kočka s mečem větším než ona sama a držením těla lednice.

Nadšení? Trochu. Zklamání? Taky. To je prostě gacha.

Primogemy sbíráte tempem rosy na listu. Je tu sice systém slitování (pity – 90 pokusů = 5★), ale na oblíbené postavy si brousíte zuby dlouho, nebo vyndáte peněženku. Tenhle stroj je na peníze.

Ale nemám zlost. Základní hratelnost je furt špička. Na začátku dostanete hrdiny, se kterými nejste nahraní. Já hrál desítky hodin, než jsem něčemu utratil a to bylo těch legendárních pět doláčů za Welkin Moon. Upřímně? Nelituju.

Liyue: Bohové kamene, jadeitové ulice a questy s humorem

Další zastávka: Liyue. Pokud je Mondstadt evropská pohoda s vínotékou, Liyue je vytesaná do hor a zalitá zlatem. Atmosféra? Totální změna. Hudba se přepne do tradičních tónů, NPCčka mají víc drzosti a questy ujíždí do chaosu.

Hádanky přitvrdily. Rozsvěcím pochodně správným pořadím, honím svítící Seelie, luštím sošky jak na zkoušku z Geo teorie. A přístav Liyue? Obrovský. Plný lidí. Polovina NPCček vypadá, že fakt něco dělá.

Story? Překvapivě fajn. Sice na diplomku to není, ale udrží zájem až do konce. Zvlášť když nastoupí Arcioni. Zhongli (bůh Geo) mě donutil dumdat, jestli ještě hraju hru, nebo už sleduju pomalý kurz ekonomie.

Resinová zeď: Když vás mlýnek na loot semele

No a jelo to. Prozkoumávání, nadšení, pohoda. A pak mě srazil Resin jak cihla na hlavě.

Original Resin je vaše vstupenka k lootu. Bosse, domény, dungeony – všechno chce Resin. Máte 160. Nabíjí se to pomaleji než slunce v zimě. Nebo si připlatíte. Bez Resinu? Bez odměn. Bez postupu. Bez radosti.

Ze začátku fajn – rozptýlení je dost. Později? Tvrdý náraz. Chcete set Gladiatora? Tak tři týdny rychlorande s jedním a tím samým dungeonem a stejně vám padnou boty na nic.

Někteří lidi Resin řeší víc než jídelníček na raid. Já to vzal jako božské znamení vyrazit ven. Nebo si zdřímnout. Dřívka zvítězila.

Co-op průšvihy a eventový chaos

Co-op se odemkne na 16. Adventure Ranku. Přisál jsem se kámošovi do světa a během pár vteřin jsem omylem podpálil půlku pole. Jo, bylo to trapné.

Multiplayer je tak 50/50. Nemůžete dělat příběhovky ani některé looty v cizím světě. Divná omezení. Ale na odreagování to stačí. Obzvlášť, když oba podceníte Ruin Guarda a začne hromadná panika.

A pak eventy. Genshin je sype jak lízátka z pojízdné dodávky. Rytmické hry, tower defense, závod balónků. Jednou zneškodňuju bomby, podruhé mám Mario Kart halucinace s ohňostroji.

Většina eventů je pecka. Něco ujede. Ale mají časový limit, takže buď naskočíš, nebo ti ujede vlak. FOMO? Totálně. Výčitky? Trocha, ale sranda vyhrává.

Muzika a vizuální nabušenost

Soundtrack, kam se podíváš. HOYO-MiX trhal rekordy. Každý region má svůj styl a přechody jsou povinnost. Mondstadt jsou fantasy flétny, Liyue kouzlí guzheng, Inazuma hřmí shamisen a bouřky. Ta hudba je směšně dobrá.

Grafika vypadá, jako by někdo nalil Ghibli studio tři plechovky energetáku. Cel-shading, proměnlivé počasí, voda, co přímo volá po skoku do ní. Každá oblast vypadá, že na ní někdo makal s láskou. A waifu a husbando osazenstvo? Paráda.

Upřímně, hrál bych to jen kvůli screenshotům. Fakt bez studu.

Závěr: Pořád závislý? Ano.

X hodin hraní za mnou a pořád se loguju dál.

Hra je pořád zdarma. Pořád nádherná. Pořád šíleně grindovací. Gacha vám sice může vybrakovat účet, Resin zpomaluje, některé eventy minete. Ale ten momentální pocit hraní? Pořád jízda. Svět? Pořád zpívá.

Hrajte to jako druhé zaměstnání a zahoříte rychleji než sláma. Hrajte to jako herní hřiště na pár večerů v týdnu – a patří mezi nejlepší free hry na trhu.

Jen nechoďte full whale. Od toho vede cesta rovnou ke zpovědi u kreditky.