Wuthering Waves – Luxusní recenze: Mé ECHO sežralo medvěda

Přišel jsem kvůli anime šermířině. Zůstal jsem, protože můj duch-medvěd mlátí lidi skrz stromy.

Nikdo vám neřekne, že první pořádný bossfight bude kamenná hromada, co vám po sobě nechá ducha. Ani že toho ducha můžete sbírat. Ani že duch rozseká soupeře víc než vaše vlastní čepel. Wuthering Waves vás nevodí za ručičku – prostě vás hodí doprostřed nádherného deliria, kde kombinujete parry s parkourem a každé pravidlo trpí. Říkal jsem si: "Dám tomu půl hoďky." O tři hodiny později už skáču ze střechy mrakodrapu, zatímco moje krabí bestie bourá minibosse. Úplná divočina.

Bossfight? Dostali mě. Směju se ještě teď.

Padl jsem ve hrách už mockrát. Někdy statečně, jindy tragicky. Tady? To byla skoro taneční improvizace. Lezu po skále (ano, wallrunning tu fakt JE a je to směšné), když tu na mostě breakdancuje obluda velikosti dodávky. No, šel jsem na ni jen s egem. Vyhodila mě do stratosféry.

A já? Smál jsem se. Fakt si tu výhru zasloužila.

Souboje ve Wuthering Waves jsou čistý chaos. Rivalky se neptají, jestli jste ready. Rušíte animace, kontra na instinkt, spouštíte Echo skill během komba, měníte postavy v letu jako cvoci. Méně pohodička, více balet na klávesách.

Po smrti jsem se vrátil, šikovně vyprokoval útok, parry jak z učebnice, spustil bleskovou katanu a můj duch-medvěd mezi tím mastil soupeře, jako by mu někdo sežral borůvky. Finální útok? V letu, sklouznul jsem z mostu jak naprostý frajer. Ne, neplánoval jsem to.

Postavil jsem si ZOO duchů. A je to pecka.

Echoes. Zabijete příšeru – někdy po sobě nechá svou mini-verzi. Ducha, kterého můžete použít. Zvedne vám staty a dá nový skill. Chcete mlátit? Gorilla. Rychlopřesun-dash? Brouk. Jo, fakt to tam je.

Každá postava unese pět Echoes. Skladby se rozjedou hrozně rychle. Crit? Podpora? Totální anarchie? Chcete vypadat, že vás posedl celý les? Beze všeho.

A víte co? Lovit je je návykovka. Přestal jsem obdivovat krajinu a začal jsem scanovat každou podivnost. Udělal jsem si seznam. Strašidelný wishlist. Můj top Echo teď? Obrovská houba, co vypouští jedovatý mrak. Je hnusná, ale zbožňuju ji.

Pohyb, který by měl být trestný zákonem

Někoho v týmu napadlo: „A co kdyby byl pohyb v open worldu fakt ZÁBAVA?“ No a dali nám sprint bez únavy, zachytávání okrajů, wallruny, klouzání... a prostě nechali hráče, ať si řádí podle libosti.

Procházet svět je jako šaškovat v parkourovém simulátoru. Vidíte Echo bestii na protějším útesu a místo obejití trávíte 45 minut skákáním po kamenech. Dal jsem to. Nejsem na sebe pyšný.

Je tu skill tree, co vás dělá rychlejším, divnějším, přizpůsobivějším. Hra má milion systémů, ale pohyb vám i tak ukradne show.

Příběh? Existuje. Tak nějak.

Jste Rover. Absolutní amnézie. Svět v rozkladu po nějakém vesmírném výbuchu zvaném Lament. Každý, koho potkáte, má svůj styl: temný šermíř, geek-girl, módní karambol plný tajemství. Snažíte se něco spravit. Asi.

Jenže… psaní celkem drhne. Dialogy jsou hřebík do mozku. Dabing zní jako domácí úkol. Fandil jsem jim, fakt jo. Ale po třetí přednášce o kvantové rezonanci nebo co, vypínal jsem mozek.

Ale upřímně – design světa to vypráví líp. Lore skládáte z ruin, Echo bestie naznačují dávné pohromy. Ticho má šmrnc. Divné, ale funguje.

Free-to-Play? Štědrá pecka.

Ano, je to gacha. Bannery, pity counter, currency s názvy jak koupelová bomba. Ale začátek? Solidní.

Za pár hodin máte plný tým, pár slušných čtyřhvězd, dost pokusů na silnou postavičku. Můžeš si dokonce vybrat pětihvězdu, vážně!

Jasně, časem začne být zásoba volných zdrojů napjatější. Ale start? Fakt vstřícnější než většina konkurence. A hlavně: Na bossy jsem nepotřeboval meta buildy ani žádné pay to win. Porazil jsem je s Echama, co jsem si ulovil při honbě za houbou. Gacha bohové netřeba.

Grind? Jo. Ale příjemný.

Jakmile vás hra pustí z tutoriálu, Wuthering Waves se změní na sympatickou rutinu. Odemknete smyčku: prozkoumej další zónu, vykopej víc duchů, vylepši tým, splň denní dávky, vrhni se na eventy. Puzzle? Jasně. Boss arény? Samozřejmě. Echo vs. Echo? To chcete.

UI je ze začátku chaos. Tři záložky jen na to, abych upgradnul boty. Ale jakmile se vám rytmus dostane pod kůži? Plynulejší, než čekáte. Stavíte sestavu, testujete ji, přehodíte speciál, omylem vymyslíte broken kombo. Repeat.

Eventy rotují svižně, většina není jen vatová výplň. Některé zamíchají pravidly soubojů, jinde vám půjčí trial postavy. Pokud milujete min-max, dostanete zde fakt bohatou hračkárnu.

Startovní bolístky, bugy a echa-glitche

Jo, launch byl křupavý. FPS padalo, textury se ztrácely, bossové propadali podlahou jak duch bowlingové koule. Jeden fight končil tím, že boss prostě odešel. Prolezl geometrií. Totální panika.

Ale patche přichází rychle. Výkon už je o dost lepší. A devs? Sledují situaci. Jestli hrajete na cihle z roku 2017 nebo vám grafika funí i u otevřeného Chromu, radši rovnou snižte detaily.

Verdikt: Echo? ANO. Cut-scény? DÍKY, NECHCI.

Mám hlavního brouka DPS, houbičkového sidekicka a partu pošuků, co mastí protivníky daleko nad svůj rating. Wuthering Waves je divné, ale prostě to jede.

Jasně, příběh chrastí suchem. A dabing? Ten zní, jako by ho natáčeli v kumbálu. Ale souboje? Pohyb? Echo systém? Dokonalý chaos.

Nikdo vám tu nebude dávkovat odměny na stříbrném podnose. Tady vám je narvou rovnou do obličeje. Stojí to za to.