Merge Gardens – Recenze

Ukliďte si panství, bobuli po bobuli, ptáka po ptákovi a hlavně přes zatraceně podivné hádanky

Na první pohled Merge Gardens vypadá jako roztomilý simulátor zahradničení pro milovníky kapradin – nenechte se ale zmást. Pod listím číhá pěkně zákeřný puzzle mlýnek. Spojujete objekty, skládáte match-3 úrovně a mezi tím sledujete děj, který je přesně tak zvláštní, aby vás nutil prohrabovat křoví dál a dál. Strávil jsem u toho až nechutně moc hodin krmením ptáků a uklízením digitálního bordelu. Nebudu lhát, vůbec toho nelituju.

Začíná to chlívkem a ptáčetem

První věc, na co jsem klepl? Zplesnivělé vejce. Prásk, vylíhlo se ptáče. Ptáče, co hned začalo pískat, jako by tam šéfovalo. Jo, v tu chvíli mě hra měla na háku.

Tohle není jeden z těch sterilních merge titulů, kde slepě spojujete tvary na bílém poli za zvuku výtahové hudby. Merge Gardens vás hodí rovnou do zdevastovaného panství, vrazí vám do ruky rezavé hrábě a suše oznámí: "Jo, mimochodem, je tu i match-3." Zamrkal jsem. Pokrčil rameny. A šel dál.

Ta zahrada je naprostá apokalypsa. Rozmlácené sochy, mechový šrot, umírající trávníčky. Připomíná to cirkus po výbuchu, který nikdo měsíc neuklízel. Začnete spojovat věci, malý pokrok za pokrokem čistit bordel a objevovat poklady. Zvláštně návykové. Když už to začne dávat smysl… prásk. Další bordel.

Spojit, vylepšit, zopakovat (a možná vybublinkovat)

Ze začátku fakt jednoduché. Spojíte tři stejné věci, vyrobíte o trochu lepší věc. Tři plevely? Hurá, teď máte keřík, co už tak neuráží oko. Postupně skládáte květinové záhony, živé ploty a zvířata, co vypadají jako z módního mola.

Je to jako alchymie z odřezků z trávníku. Bedýnky se mění v barely, ty v nářadí, a než se nadějete, buch, máte zářící kouli plnou včel. Nevím proč, ale sakra potřeboval jsem vědět, co bude dál.

Sklad? No, to je hotový cirkusový stan. Každý upgrade je jako hrát Tetris na skladišti křečka. Spoj, nebo přijdeš o místo. Naakumuluj a budeš proklínat svůj život. Už jsem deset minut hypnotizoval konvičku třetí úrovně, jestli ji dát do bubliny, nebo obětovat. Totální panika. Žádná pýcha.

A bublinování? Kategorií samo pro sebe. Věci můžete dočasně "odložit" do bubliny mimo plochu – ale je to věda. Celý Reddit je plný návodů na tyhle triky. Připadal jsem si, jako bych porušoval zahradnická pravidla.

Match-3 únos: vítejte v Puzzle Městečku

Právě když ti to začne jít s krabicemi a hodnotíš styl svých keřů, hra tě unese do minihry. "Chceš mince? Dej match-3 úroveň." A ty najednou posouváš jahody a řadíš dorty, jak kdyby ses připravoval na viktoriánský veletrh pečiva.

Remcal jsem. Kvůli spojování jsem to zapínal. Ale ty puzzle? Jsou fakt dobrý. Rozvržení jsou chytré, kombinace uspokojující a když mi to bouchlo citronovou bombou přes celý level? Normálně jsem si zaťukal vítěznou pěstí.

Překonej puzzle, vem si loot, nasypej ho zpátky do zahrady. Ta smyčka? Chytlavá jak mucholapka.

Strávil jsem 20 minut jen kvůli jednomu vejci. Z něj pták. Pták nasekal dřevo. Dřevo – halda, co odemkla nový kus země… a světe div se, další hádanky. Je to běhání v kruhu, ale příjemný kruh.

Seznamte se s Daisy: dědictví podivné, přízvuk podivnější

Hrajete za Daisy. Velké boty, velké oči, velká záhada. Zdědila panství po ztraceném strýci a pak už to jde celé z kopce.

Odemknete zamlžené zóny, čtete podivné vzkazy, potkáváte sochy, co vypadají až moc živě. Příběh vám hází drobečky, abyste měli chuť šťourat se dál, ale žádná Tolkienova tlustá bichle z toho nebude.

Dabing? Opravdu radost poslouchat. Daisy mění přízvuk častěji než oblíbený šálek čaje – chvíli zasněná, chvíli speluje kachně, že dluží nájem. Nevím jak, ale prostě jí to žeru.

Pak je tu veverka, co zní jak místní lichvář, a plameňák Vincent, který váš trávník hodnotí s výrazem kritika moderního umění. Museli to vývojáři takhle přepálit? Nemuseli. Ale jsem za to sakra vděčný.

Monetizace — ano, ta potvora číhá hned za rohem

Tak jo, ke šťavnaté části: mikrotransakce. Ještě než dojíte sušenku, už na vás vyskakuje nabídka: "Kupte si startovní balíček gemů!" Neboli "Chcete přeskočit šestihodinový čekání?"

Dál? Tlak sílí. Rozšiřování zahrady něco stojí, boostery vám mávají před očima jak zakázaný dortíky. Je to tam. Nepřehlédnete to.

Sklad je místo, kde začne skutečné šponování. Pokud se nenaučíte bublinovat, nebo nevyklopíte drahokamy, budete mít těsno. Jasně, ze začátku padají dárky i zadarmo, ale brzy se kohoutek dost přiškrtí.

Nezní to zle? Není to zlé. Jen… příliš horlivé. Jako ten soused, co vám neustále nabízí pytel hnoje za dvojnásobnou cenu.

Eventy, zvěřinec a legendární plameňák

Pozor, jakmile si začnete myslet, že už vše ovládáte, přijde event. Teď sbíráte divná vejce, lovíte žetony a odemykáte exkluzivní zvířata s animací, která má svoje – ehm – charisma.

Každý event má vlastní pravidla a metriku šílenství. Někdy si vybíráte odměny, někdy je to úplný lootový sprint. Je to chaos. Ale ten správně zábavný chaos.

A ptáci? Ptáků je tam tolik, až máte podezření na ptačí mafii. Někteří sbírají jak draci. Jiní jenom POPSÍKAJÍ bedýnku a machrují. Jeden můj pták doslova dvacet minut kroužil kolem krabice a jinak nic.

Řízení hejna je svoje vlastní minihra. Trochu jako kuřecí školka, trochu daňové přiznání.

Postupně odemykáte ptačí budky a hnízda. Jsou to v podstatě malé továrničky na opeřené lenochy. Strávil jsem večer optimalizací, který flákač bude sbírat co. Excelovou tabulku jsem řešil s menší péčí.

Merge závislost je reálná, a je to krásný

Okolo desáté hodiny už jsem Merge Gardens nehrál, já ho žil. Ťukal jsem do krabic u oběda. Plánoval upgrady při čištění zubů. Dokonce jsem jednou v tramvaji zašeptal: "Ještě to nebublinuj."

Fakt se toho moc nemění. Ale vaše mozkové spoje se začnou přizpůsobovat modu "zahradní skřítek". Řešíte efektivitu, snižujete přetlak, víte, kterého ptáka ignorovat když začne být moc teatrální.

Postup je pozvolný, ale nezastaví se. Každé rozfoukání mlhy nebo otevření nového políčka prostě skvěle uspokojí ten zvláštní organizační reflex. Víc věcí k rovnání. Víc chaosu k pokoření.

Finální verdikt: Merge Gardens je bordel, co stojí za hraní

Merge Gardens mě fakt překvapilo – a upřímně, trochu mi to přeprogramovalo mozek. Chtěl jsem jednoduchou hru na spojování. Zůstal jsem kvůli šílenému chaosu a ptačí byrokracii.

Jo, je to rozkošné. Ale taky vás to nenápadně lapí hloubkou. Puzzle jsou poctivé, spojování je zábava a postavičky dávají celý tomu digitálnímu zmatku zvláštní šťávu.

Monetizace šťouchá, ale zvládnutelně. Pokud vás baví řadit virtuální šrot, aby vypadal o něco líp, tuhle hru musíte zkusit.

A jo, když začnete pojmenovávat svoje keře? Nebudu soudit. Taky jsem to dělal.