Raid: Shadow Legends – recenze

Fantasy švanda, jen s víc tabulkama (a meči).

Ty reklamy jste viděli všichni. Možná jste protočili oči. Možná se zasmáli. Něco mezi extrémními memy a týpkem se zářícím mečem – Raid: Shadow Legends explodoval do světa. Tak jsem to zkusil. Stáhnul. Hrál. A podlehl. Teď mám v hlavě spoustu myšlenek, většina zahrnuje tabulky, jed a jednoho emo elfa, co by si zasloužil lepší život.

Raid jsem stáhnul jen ze srandy – teď mainím Kaela

Tušil jsem, do čeho jdu. Reklamu na Raid: Shadow Legends snad zahlédl i někdo, kdo nikdy nehrál ani Solitér. I když jen tak mimoděk mezi dvěma kočkama na YouTube – někdy na vás každopádně zařval ork.

Ale zvědavost mě dostala. Potřeboval jsem zjistit, jestli za těma šílenýma reklamama a horama oceli fakt něco je.

Stáhnul jsem to. Nastartoval na PC, pak i na mobilu. Naskočil po hlavě do grind-festivalu. A jo, nikdo mě nevaroval, jak extrémně hluboko tenhle králíčí nor vede.

Proč Kael je jediná startovní volba, co má cenu

Úvodní filmeček? Jako když partě Dračákářů někdo nalije do žil energetáky a pustí jim Marvel trailer. Draci. Zrada. Elfka exploduje dřív, než si zapamatujete jména postav. Fantasy starter pack se vším všudy.

Pak to přijde: První výběr championa. Čtyři možnosti, ale buďme upřímní: Kael, nebo nic. Král jedu. Závislák na dungeonech. Kluk, co nespal od tutoriálu a jehož aura je směs magie a výčitek. Zbožňuju ho.

První hodinka? Linka. Tapni tu, vylepši támhle. Sleduj šipky jak správný nováček. Raid vás drží za ručičku a čeká, až prokážete, že neumíte zapálit telefon tím, že omylem kliknete na nesprávný čudlík. Pak pustí otěže... ale jen trošku.

Menu kam se podíváš. A všechna jsou důležitá.

Upřímně, UI je tu matrjoška z blesků, upozornění a čudlů. Záložky v záložkách. Otevřel jsem "Vault Champions" a nechápu, kdy jsem si ho vůbec odemknul. Čistá panika.

Je tu krčma pro obětování slabochů, kovárna na skládání gearu, a měn víc než v herním kasinu. Stříbro? Používám na všechno, pořád netuším pořádně, na co je.

A co je nejdivnější? Funguje to. Každý systém krmí další, jako cyberpunková telenovela. Chcete sundat Clan Boss? Syncujte rychlosti a oblečte „partu". Chcete upéct pavouky ve Spider's Den? Nažhavte burn-champy a doufejte v milost. Raid vás nevodí – místo toho hodí kalkulačku a řekne „přežij“.

Auto-battle? Jasně. Zmáčknete to. Zase a znovu. Bez hanby.

Speed tuning – Nejdřív jsem brečel, pak už tleskal

Po pár hodinách letím kampaní. Kael je stroj. Cítím se nezastavitelně. Pak přijde 7. stage jak velký brácha: „Nazdar.“

Kostlivec s velkým mečem a špatným dnem. Za pár sekund rozebral můj tým na náhradní díly.

Není to jen o levelech. Chce to pořadí kol. Kombinaci statů. A jo: speed tuning. Něco jako choreografie, jen místo tance má každý sekery a trochu vás nenávidí.

Slovo „speed aura“ pro mě bylo sprostý. Teď mám noční můry.

Chyby byly učiněny. Snědl jsem si vlastní Epic.

třetí den. Padne mi Epic. Radost! Přední jenom, že vypadá nějak nevýrazně...

Poslal jsem ji Kaelovi na svačinu.

A pak jsem zjistil, že je áčková do Arény a mohla mě protáhnout do půlky endgamu. Paráda. Fakt paráda.

Nezařval jsem. Jen jsem seděl. Mlčky. Depresivní atmosféra.

To je celý Raid v kostce: Dostaneš odměnu, spálíš ji, hra jen mlčí a dívá se jak zdrchaný rodič.

Poznámka: Než kliknete – guglit!

Aréna PvP: Místo, kde free hráči brečí a plánují pomstu

PvP v Raidu? Čistý masakr. Vlezeš do Arény s nadějí na slávu, místo ní tě rozšlehá cápek s šesti zlatýma legendama a kreditkou ze zlata.

Ale není to beznadějné. Stačí přechytračit. Předběhnout. Nebo si vybrat slabší týmy a střihnout si levný výhry s pocitem taktického génia.

Vracel jsem se pořád. Upravoval obranu. Snipeoval jednoduchý zápasy. Najednou bylo poledne, kafe studený.

Clan Boss je macek – a já ho zbožňuju

Clan Boss je ten gigant, do kterýho s kamarádama řežete každý den. Ani se nehne. Jen plácne váš tým a dál žvýká vaše deprese.

Jenže když to začne klapat – debuffy padají, turn meter tančí – je to krása. Jak domino, které bouchne přesně jak má.

Tady Raid zapne mozek. Sety artefaktů, cooldowny, žonglování na kole. Podvybavený nemají šanci. Jen šimrají Godzillu mokrýma nudlema.

Ale když damage skočí do milionů? Herecký výkon hodnotím 10/10.

Free to play? Máte rádi tabulky a trpění?

Energie je na začátku až podezřele štědrá. Pak se utáhne. Fest. Najednou ji chráníte jak poslední krabičku džusu na výletě.

A začnou mastery. Ascense. Farma na lektvary. Hraní na automatech se shardama. Levelování gearu. Grind na grindě pečený v dalším grindu.

Buď to vzdáte, nebo se ponoříte až po uši. Ze spreadsheetem a powerplay listem na YouTube.

Odměna? Když váš tým konečně vyžije a rozdrtí to, co vás dřív kosilo. Je to pomalé. Ale bolí to příjemně.

Tohle není víkendová hra. Je to životní styl. Hlučný a plný excelu.

Malý výhry, velký emoce

• První čtyřhvězdný gear z Dračího doupěte. Udělal jsem si screen jak pyšnej otec.
• Kael naplival bossovi trojitý jed a já se smíchy zalykal.
• Sestřelil jsem žraločí tým v Aréně tím, že jsem outspeednul supportem. Amen a sláva.

Raid prostě ví, jak z vás udělat génia, i když jen kopírujete combo někde z Redditu. Když váš ulítlý plán vyjde? Lepší pocit není.

Má cenu to hrát?

Myslel jsem, že to je jen meme. Teď už tři týdny spravuju tabulky, uvažuju nad Discordem s drop tabulkama.

Jo, Raid je pozérská. Grindí. A celkem často vám hladí peněženku. Ale hloubka? Fakt poctivá.

Pokud vás baví teorie, tuňení rychlosti a řvaní na mobil, když healer dělá kraviny — najdete tu domov.

Jen... Proboha, nekrmte své Epiky. Fakt. Těžce vydřená lekce.