Game of Thrones: Winter is Coming – politika, moc a jeden neskutečně náladový drak

Nejenže si ve světě Západozemí zahrajete na lorda – vy se jím přímo stanete. Jednu chvíli štelujete políčka a leštíte dračí vejce, za minutu už jste uprostřed obléhání a v aliancím chatu to vaří, protože někdo zapomněl nastavit čas rally. Game of Thrones: Winter is Coming vás hodí rovnou do chaosu o trůn – mixuje stavění základny, sbírání postav a velkolepé PvP do atmosféry špinavé, nebezpečné fantasy, jak ji známe z HBO. Je to jen hezké pozlátko, nebo skutečně ostrý nůž? Jdeme na to!

Od hliněné boudy ke klanu: První krůčky po Západozemí

Začnete s malou pevností, kusem bláta a týpkem jménem Chris, co má víc energie než všechny mé vesnické obyvatelstvo dohromady. Meníčka jsem hledal půl hodiny. Mapa světa? Gigantická. Můj hrad? Malá chajda. První úkol: farma. Hotovo. Pak pila. Pak důl. A najednou máte svůj vlastní byznys.

První hodiny to připomíná malého bráchu Civilizace. Stavíte, sbíráte suroviny a postupně odemykáte vlastní sektor Západozemí. Animace? Luxusní. Hudba? Na úrovni HBO, přísahám. I filmečky měly šmrnc. Pokud by se mě někdo ptal na rodové heslo, hlásím: „Neútočte, ještě upgraduju!“ Skoro shakespearovská důstojnost.

Kdo s kým v radě: velitelé a jejich bonusy

Postupně začnou klepat slavná jména. Sansa přitáhne připravená na bitvu. Tyrion rozdává politické bonusy jak při nedělním brunchi. Jon Snow? Připravený tasit meč, jako bychom nikdy neopustili 8. sérii.

Hrdinové nejsou jen pro efekt – každý značí nějaký buff na bojišti, a brzy ze sebe uděláte sběratele vybavení, odznaků a tréninkových hodin v hodnotě jednoho středověkého supermarketu. Někteří jsou samozřejmě schovaní za paywallem nebo „limitovanými eventy“, ale na začátek? Dostanete solidní tým.

Moje elita? Tyrion na morálku, Jon na ránu a Sansa jako chodící obranná zeď. Po pár úrovních z nich byla parta, za kterou bych dal ruku do ohně. Samozřejmě jsem jim dal přezdívky. Tyrion? „Držák.“ Sansa? „Železná lady.“ Jon… prostě „Sníh“. Ne, nejsem na to pyšný.

Tanec mečů a failů: rozkazování armádám

Bitky se odehrávají v reálném čase přímo na mapě. Vyberete cíl, velitele, a jednotky se valí jak zpomalený průvod. Pěchota v řadách, jezdci v čele a lučištníci za nima, tahají luky jak otrávené děti tašku do školy.

Nejdřív to jde lehce – rebelové padají, odpor mizerný. Ale když vám spadne ochranná bublina? No nazdar. Jednou mě projel level 45 a základna byla během chvilky vzduchem. Vojáci se vypařili a já zíral na tu rudou potopu jako soused, co právě porušil domovní řád. Totální panika.

Musel jsem změnit taktiku. Upgrady, nové formace, pokusy s obléhacím vybavením. Po pár prohrách jsem na to přišel: jízda smete lučištníky, kopiníci sejme jezdce a lučištníci… ti jsou zlomení, ale když je hlídáte, tak to jde.

Daleko víc než hrad: výzkum, vylepšování a správce na úvazek

Jakmile překonáte úvodní držení za ruku, otevře se vám úplně nový svět: výzkumný strom, kovář, tržiště, dílna – prostě všechno. Z hradu si můžete udělat továrnu na neštěstí i efektivitu.

Všechno ale sežere dva základní zdroje – čas a suroviny. První stavby jsou otázka minut. Ty pozdější? Na ty si nachystejte večeři. Pokud ovšem nemáte schovanou hromadu urychlovačů (nebo peněženku).

Začal jsem si plánovat na noc stavby – vážně. Chris se zjeví v rohu a slavnostně oznamuje, že moje časovače mám tip-top. Nastavil jsem si upomínky. Jako by mi bylo zase dvanáct a konečně stavím stodolu ve Farmville. Tohle je dospělácký život, jak má být.

Fluffy je ve hře: líhnutí a drezura draka

Do ruky dostanete vejce – a to nejen tak ledajaké. Krmíte, hladíte, šťouráte ve schopnostech a po chvilce pečování se vám vylíhne vlastní středověká atomovka.

Já ho pojmenoval Fluffy. Jeho první opékání? Rebelové level deset, gril hotový do pěti vteřin. Malém jsem zatleskal. Pak padnul na šestnáct hodin a spal jak po tahu. I s tímhle se umím ztotožnit.

Drak není jen domácí mazlíček. Průzkum, boj, vlastní úpravy. Chcete ledový dech? Mějte ho. Já zůstal u ohně, prostě klasika.

Přidej se, nebo se rozluč: aliance, drama a noční válečné deníky

Po pár dnech sólo hraní mi došlo, že to sám nedám. Tak jsem zakotvil v alianci „Sněhem zasypaná říše.“ Jít sólo je fajn… dokud vám někdo nerozpráší základnu jak dětskou stavebnici. Aliance znamená oporu, bonusy i pořádnou dávku chaosu.

Můj první společný útok? Totální fiasko. Jeden vyrazil moc brzo, druhý zapomněl obléhací vozíky. Nějak jsme stejně vyhráli. Do teď nevím jak.

Čím déle hrajete, tím víc chat připomíná mix chovatelské poradny a válečné rady. Drakům monitorují cooldowny jak sázkaři kurz na hokej. Stavíme pevnosti, vtipkujem, a jednou jsme dali půlnoční útok naprosto v dokonalé synchronizaci. Nečekaně rodinná atmosféra.

Deníček lorda: každodenní rutina, co neotravuje

Hra má svoje kolečka. Ale dobrá. Vstaneš, vybereš suroviny, mrkneš na stavby, splníš event. Pak na to zapomeneš. Potom si vzpomeneš. A během ohřevu večeře to proletíš. Bam – zase kousek dál.

Nikdy to nebyla povinnost, spíš takový seznam malých úkolů, které mě začaly bavit čím dál víc. Ne, že bych musel. Prostě mě zajímalo, co zase vyvede Fluffy. Bonusy za přihlášení začnou být překvapivě návykové.

Velká obrazovka nutná: menu, lagy a život se zkratkami

Menu je tu… tuna. Někdy se proklikáváte pětkrát jen proto, abyste dali boty na velitele. Jindy to sviští krásně. Na PC? Paráda. Na mobilu? Trochu zpomalení při větších bitvách, hlavně když Fluffy začne svoje číslo.

Nastavit si můžete ledacos: vypnout chaos, pročistit chat, seřadit vojsko. Ale zážitek je nejlepší na čemkoli větším než telefon ze základky. Plánovat útok na mobilu mi připadalo, jako když v Západozemí neměli Helpdesk. Nebo aspoň lepší mobil.

Dá se hrát zadarmo? Kupodivu jo

Jo, časovače tu jsou. A obchod láká na každém kroku. Ale já vydržel týdny bez jediné investice. Odměny a rozumný management vás dostanou překvapivě daleko.

Jednu věc jsem koupil – skin pro draka. Nelituju. Fluffy vypadal epicky. Ještě ty bodliny!

Stačí trpělivost a udržíte tempo i bez utrácení. Obchod je tu pro zrychlení, ne pro přežití. Jen nepropadnout syndromu „ještě jeden balíček“. Je to past!

Nečekaná bomba: Fakt to… funguje?

Upřímně? Čekal jsem reklamu na seriál bez špetky hloubky. Reálně tu máme promakanou strategii, co dokáže překvapit. Systém velitelů je super. Mapa nádherná. Hudba? Donutí vás nahodit plášť.

Historii sice nepřepíšete. Ale svůj vlastní příběh? Budete ho psát ve velkém stylu. S tabulkami, ohněm a zběsilým klikáním, když vám ve dvě ráno přepnou základnu do režimu „vykrmený Fluffy“.

Můj měsíc na trůně: 30 dní chaosu v Západozemí

Tahleta hra je pomalá jízda – v tom nejlepším slova smyslu. Milujete plánování, pletichy a nebo pojmenování draka po vlastní kočce? Za zkoušku stojí.

Knihy znovu nenapíšete. Ale zážitky budete mít na rozdávání. A možná i historku o zradě, válce o 3 ráno a extrémně spokojeném plazovi jménem Fluffy.