Fragpunk: Když se hero shootery zblázní – a je to pecka

První zápas ve Fragpunku: něčí hlava mi vybouchla před očima jako časovaná bomba a během vteřiny byla celá moje parta v pytli. Zamrkal jsem, uchechtl se… a chtěl další nášup. Tohle není jen nějaká další pestrobarevná 5v5 střílečka. Tady se pravidla natáčejí, balíček míchá a klidně i celá stůl zapálí. Jednu minutu odrážíte kulky jak kulečník, příště už letíte prostorem jako přerostlí heliové balónky.

Jestli pro vás "taktická střílečka" znamená chaos, zvraty a špetku vyložených blbostí, tady si přijdete na své.

Vítejte ve Fragpunku: pravidla jsou pro sraby

Žádný tutoriál, rovnou do jámy lvové. Vyfasujete postavu, někdo vám vrazí do ruky šílenou kartu a děj se vůle boží. Tyhle "Shard karty" nejsou žádný kosmetický upgrade. Jedna udělá z kulek gumové hopíky, další změní mrtvoly v pixelové piňaty nebo vypne gravitaci. A jo, je to totální maglajz už od začátku.

Napoprvé jsem byl ztracený jak v levných potravinách. Vzal jsem si léčitelku s poletujícím dronem – žádná sláva. Karta? Imunita na pád z výšky. "Nuda," říkám si. Pak někdo vypnul gravitaci. A najednou jsem lítal jak nedobrovolný balón na pouti. Takže ehm… docela super.

Karty, chaos a „Počkat… co se teď vlastně stalo?!“

Začíná to nenápadně. Tým vs. tým. Klasický kolový režim. Příprava, push, hotovo. Každý Lancer (rozuměj: hrdina) má pár dovedností, zbraň ze sci-fi komiksu a look jak z nepovedené cosplay party.

Tempo? To se rozpadne jak domeček z karet. Po každém kole si oba týmy líznou Shard kartu. A věřte, že tyhle věci nešolíchají detaily – to je, jako byste celou hru hodili do pračky a přisypali kilo třpytek a petard.

Za chvíli kombinujete jak alchymista na perníku: odrážecí náboje a zvětšené headshoty? Nebezpečné. Nepřítel si vezme dvojnásobné zdraví a má healera? Noční můra. Hoďte naslepo teleportační granát ke spawnu? Odvaha, cením.

Tady nejde o to ovládnout "metu". Tady prostě srážíte hračky o sebe a čekáte, která rupne první.

Lancer parta: ego, styl a pár šroubů navíc

Tahle banda vypadá, jako kdyby ji sestrojil člověk, co půl roku pil jen Red Bull a skládal figurky z Kinder vajíček. Je tu teleportující sniperka, co má ostrý jazyk, tank, co se na vás rozplácne jak demoliční koule, i hackerka, co trousí pasti a bonmoty všude možně.

Jsou hluční, relativně trapní… a ví o tom. Hláškují jedna radost. Pózy, animace, posměšky – styl prostě na plný pecky, žádné hlubokomyslné příběhy. Jen čistá pohoda.

Každý Lancer má svůj podivný způsob hry. Jedni letí vpřed, druzí drží zónu, pár trollí všechno kolem. S kartami to pak teprve začne mít grády – léčitel, co hází lepivé bomby? Roztomilost sama. Zpomalovač prostoru? Peklo na mapě.

Ten zápas, kdy to všechno cvaklo

Čtvrtý zápas. Vybírám středně těžkého Lancera; brokovnice a rychlosti na rozdávání. Shard karta: teleport. Nepřítel? "Všem obří hlavy." Není v tom vtip.

Mrknu se za ně, vypálím – boom, konfety. Další melouní hlava nabíhá ozdobená samolepkami a výrazem "tohle nemůže dopadnout dobře". Panika, střelba naslepo. Oboje vyšlo.

Kolo za půl minuty hotovo. Chat šel do euforie. Byla to skill? Ani náhodou. Záleželo mi na tom? Vůbec.

Mapy, které vás donutí dělat nesmysly

Mapy tu nejsou jen kulisy, jsou to vertikální blázinec: odrazové plošiny, žebříky, zipliny, rozbitné zdi. Vypadá to, jak kdyby někdo postavil opičí dráhu a vynechal ceduli "zakázáno".

Jednou jsem vyskočil ze ziplinu, abych uhnul sniperovi, přistál v bedně a hodil teleport za cíl. Neměl jsem tušení, co dělám. Ale klaplo to! Šílenost.

Rychle si zvyknete. Každá mapa má svůj charakter – někde čistý futurál, jinde špinavý industriál. Hlavní cíl je ale jediný: baví vás zkoušet, co kde vyvede největší bugr.

Střílí parádně, ať si ostatní říkají co chtějí

Fragpunk sice vypadá jako cirkus, ale gunplayem vážně překvapí.

Zbraně působí skvěle – brokovnice rvou, pistole nutí k rychlým reflexům, SMG rozcupují všechno zblízka, na dálku jsou to spíš špuntovky. Každá zbraň má svůj šmrnc.

Karty to pak všechno promíchají: jeden zápas letíte jak šílení, příště kempíte za rohem jak troglodyt. Děje se to rychle.

Nemusíte být aimbot, spíš bystrý a přizpůsobivý. A když to zvoráte? Kola jsou krátká, do minuty máte druhou šanci dostat se do role hrdiny.

Shard karty: génius i "Prosím, tohle opravte"

Tyhle karty jsou kapitola sama. "Vybuchující mrtvoly" – čisté zlato. "Žádná gravitace" – rázem z toho máte intergalaktickou vybíjenou. "Odrážecí náboje"? Najednou jsou stěny největším nebezpečím v mapě.

Ne všechny ale stojí za to – některé jsou tak jemné, že si jich sotva všimnete. Jiné jsou naprosto rozbité, když padne správná kombinace.

Ale právě v tom je to kouzlo. Nikdy netušíte, co přijde. Právě tenhle chaos vám zvedne náladu i když zrovna sypete na scoreboard.

Takže… kde je háček?

A teď ta část, kdy vás bolí hlava jak z účetní uzávěrky.

Fragpunk má hafo věcí na klikání. Zlaťáky, shardy, tokeny, samolepky, balíčky, denní questy, battle passy, týdenní výzvy… Někdo tu narval ekonomiku MMO do střílečky a zařval „překvapení!“.

Nic není povinné. Ale je to všude. Pop-upy lítaj jak mouchy v bufetu. Člověk sotva klikne "Hrát" a v tu ránu má otevřených pět obchodů.

Kosmetika ale fakt potěší. Skvělý skiny, stylový kvéry, emotes, co mají říz – jen se k té zábavě musíte proklikat. Trpělivost, příteli.

Herní módy, které šílenství nepolevují

Jádro hry? Pevné. Kolo za kolem, cíl je jasný. Karty vše zamíchají. Představte si Search & Destroy, jen to někdo namočil do třpytek a špatných nápadů.

Jsou tu i vedlejší módy: sniper souboje, infekce, párty bláznění. Takové ty jednohubky navíc, když už nemáte hlad, ale další dezert neodmítnete.

Ale hlavní smyčka prostě baví. Vemte Lancer, vemte šílenou kartu, udělejte něco totálně pitomého. Smějte se, když to vyjde. Brečte, když ne. A stejně klikněte na "Další hru".

Jede to plynule. Vypadá ostře. Bugy na ochutnávku

Fragpunk běží překvapivě svižně na to, jaký v něm panuje bordel. Rychlé loadingy, nová hra během chvilky. Vizualy jsou čisté, ale neřežou do očí. Zvuky střelby? Paráda. Kroky? Eeeh, spíš průměr.

Bugy jsou tu a tam jasně – karta někdy nevybuchne, ability haprují u stěn, sem tam divná chybka.

Ale vývojáři makají, updaty putují, hráči jsou slyšet. Pokud tohle tempo udrží, bude z toho legendární playground.

Závěr: Krásný, rozbitý lunapark pro střelce

Fragpunk není žádný e-sport pro tryhardery, tabulkový simulátor potu nebo líbivě uhlazený FPS. Tohle je šílenství ve spreji. Hero shooter, co našel balíček prokletých karet a rozhodl se si pořádně zablbnout.

Občas je to naprostá pitomost. Jindy máte pocit, že jste génius. Většinu času oboje zároveň. A o to tu přesně jde.

Pokud už vás nebaví hry, co se berou moc vážně, zkuste Fragpunk. Vemte si nejšílenější kartu, vymyslete nějaký nesmysl, vyhoďte se do luftu. A hlavně – smějte se tomu.

A pak to udělejte znova.