Taonga: Recenze – Farmaření, pohoda a ananasové impérium

Původně jsem čekal, že Taonga bude jen další plážový klikací pohodář, kde mi maximálně uteče slepice a trochu pohnojím kukuřici. Jenže místo toho jsem řešil záhady, měnil cukrovou třtinu za dávné relikvie a zničehonic se stal majitelem tolik alpak, že by mi mohl závidět kdejakej jihoamerickej farmář. Začne to jako pohodová farmařina a než se nadějete, přihodí se dobrodružství, obchodní kšefty, záhadné džunglové artefakty nebo sousedské kluby, ve kterých budete trávit víc času, než jste chtěli. Přemýšlíte, že se na ostrově ubytujete natrvalo? Tak pojďme zjistit, jaký chaos vás čeká.

Tak jsem si omylem vybudoval ananasové impérium

Taonga správně začíná tak, jak mají všechny tropické úlety začít: podezřelým dopisem, rozvrzanou lodí a slibem na vlastní kousek ráje zdarma. Myslel jsem si, že to bude pohodička – nějaký kokos, trochu manga... Kdepak. Za pět minut už pletu lana a stavím molo. Uběhne hodina a já mám větrný mlýn, alpaky a tolik kokosů, že se mi o nich bude zdát.

Fakt, tohle jede rychle. Ještě trháš ananas, za chvíli makáš v džungli a vyměňuješ korálky s podezřelými domorodci. Vypadá to jako farmářská pohádka, ale tváří se to spíš jako souostroví, kde žádný keř není jen na ozdobu, a vaše lišta s energií začne chroptět velmi brzo.

Farmaření s piráty po boku

Jo, pěstování je důležité. Ale zapomeňte na bezstarostné otáčení sázecího kalendáře. Jasně, vypěstujete pšenici, uděláte koláč. Ale ten koláč pak dáváte upocenému pirátovi, co smrdí po karamelu a zjeví se jen, když mu dojdou manga.

Nefarmaříte jen tak z nudy. Pěstujete, protože někdo musí spravit vor před měsíčním festivalem nebo proto, že quest potřebuje další nesmyslný surovinový oběh. Je to šílenost, ale kupodivu to funguje.

Všechno tu souvisí se vším. Sklízíte, stavíte, vyrábíte, plánujete plavby. Není to žádné hardcore strategie, ale pohrajete si dost na to, aby vám mozek nevytekl nudou. A pohled na moře taky nikdy neurazí.

Průzkum ostrovů fakt dává smysl

Taonga se tváří, že vás nechá v klidu na jednom místě. No, za chvilku skáčete po ostrůvcích jak opice po palmách.

Každý ostrov je zvláštní – jeden moment luštíte hádanky na kamenných destičkách, pak zase honíte papouška závislého na papáji. Jsou to nejen sklady surovin, ale i malé scénky plné vtipu. Sem tam se třeba projde želva, které to tam evidentně celé patří.

Prohrabete se, nalovíte poklady, a vrátíte se s hromadou věcí, u kterých vůbec netušíte, k čemu jsou. Dodává to správné koření celému rituálu.

Energie je šéf

Všechno tu žere energii. Tráva? Deset. Strom? Dvacet. Podezřelý keř s očima? Minimálně třicet. Energie pomalu dobíhá, nebo když zhltnete dost smoothies na znepokojení svého zubaře.

Ze začátku jde všechno v pohodě. Plánujete, cítíte se chytře. Ale pak to utáhne šrouby. Fakt těsně. Jste metr od cíle v džungli, chybí pět bodů a... jste vycucaní.

Takže ano, v obchodě vás čekají balíčky energie. Není to otravné, díkybohu. Jenže buď čekáte, plánujete, nebo sežerete všechny tropické zásoby, co najdete.

Alpaky, dílny a jiné zvláštní pracovní pozice

Zvířata jsou roztomilá. Ale i trochu děsivě výkonná. Slepice, kozy, krávy a hlavně... alpaky. Těch je fakt dost. V podstatě táhnou celý ostrovní byznys.

Nakrmte je, pohlaďte, vyčešete vlnu. A z té pak jedete marmeládárnu. Ano, tohle je skutečný herní popis.

Pak přijde na řadu dílna. Nejprve chleba, pak marmeláda, za chvíli vyrábíte ovocné tarteletky pro potulného obchodníka výměnou za exotické dřevo.

Netuším, proč to dává smysl. Ale dává. Tkaní, kovářství, výroba rosolu. Zní to šíleně, ale všechno do sebe zapadá jako chaotická lego skládačka na tropickém ostrově. A vy to celé řídíte v žabkách s přehledem.

Sousedé jsou fakt fajn

Multiplayer tu je... tak trochu. Můžete navštěvovat cizí farmy, posílat dárky, občas si šoupnout energii. Příjemně nenáročné.

Ale nejlepší je šmírování. Žebříček vám ukáže, co všechno dokázali ostatní. Někdo designuje zahrady jak v parku, jiní málem spustili průmyslovou chovnou linku na krávy. Inspirace, ale i trochu úchylárna. Obě varianty mají něco do sebe.

Nemusíte komunikovat nijak zásadně. Ale když už, většinou to potěší. Sousedi často mají přesně tu pidi věc, co potřebujete. Pomůžou, vy jim pošlete smoothie. Všichni spokojeni.

Co dělat, když vám dojde šťáva

No, stane se to rychle. Nějaká ta hodina hraní a narazíte na zeď. Energie pryč, úroda ještě nevyrostla, loďka se fláká na expedici. Vítejte ve světě cooldownu.

Ale právě v tom je možná kouzlo?

Taonga není na maraton. Spíš takové... herní jednohubky. Přijdete, něco uděláte, zmizíte. Hra vás neruší, i když je schopná svádět k dalšímu kliknutí.

Jasně, v polovině se tempo zpomalí. Nové ostrovy přibývají, ale rychlost padne, pokud nejste tabulkový maniak nebo nesáhnete do peněženky. Pokud ji berete jako mentální doplněk k odpolední kávě? Ideál.

Bez dramatu, jenom pohoda

Kreslená grafika nabízí přesně to, co čekáte – sluníčko, ovoce, barevné stánky. Nic přeslazeného. Zvířata jsou k sežrání, postavy hláškují bizarně a questy jsou krátké, ale mají něco do sebe.

Nebojte, žádné boje. Žádné stresy ani odpočty. Vaříte marmelády, plavíte se na záhadné ostrovy, sbíráte nefrit pro důchodkyni-piráta. Je to měkčí chaos a překvapivě to baví.

Jestli milujete nesmyslně pohodové stavění na ostrovech, tady si přijdete na své.

Verdikt: Od kukuřice po kult ananasu

Instaloval jsem to se slovy: „Tak zkusím zasadit rajče.“ O dva týdny později hromadně vyrábím tartaletky a stavím obětní hranice pro želvího boha. Nejsem hrdý. Ale stále nepřestávám.

To je Taonga. Dostane vás – ne hype, ale alpakama. Tolik alpak!

Chcete bojování nebo epický loot? Tohle není ono. Ale hledáte zvláštní, odpočinkový svět, který si zapnete k džusu a bez očekávání? Vybudujte si ananasové království. Poznáte, až vám to přeroste přes hlavu.

Jen si nachystejte svačinu.