Sunrise Village: Od zamlžených polí až po farmářskou pohodičku – jedno ťuknutí za druhým

Jestli hledáš relaxační farmářskou mobilní hru, která na tebe neřve reklamy a nečeká, že z tebe bude sekerník na steroidech, Sunrise Village ti možná sedne. Je to pomalé. Je to šťavnaté (ano, i doslova). Dělané přesně pro ty, co si rádi odškrtávají úkoly, ale nenávidí tabulky v Excelu. Bez draků. Bez stresu. Jen opravy plotů, sběr borůvek – a slepice s povahou generála. Typ hry, která ti potichu proklouzne do rutiny dřív, než si toho všimneš.

Začalo to slepicí jménem Steve

Je až podezřele uklidňující, když hra neřeší, jestli znáš všechny buildy nazpaměť nebo máš na kontě tucet zabitých orků před snídaní. Sunrise Village se na všechny tyhle machroviny vykašlal. Neřvou na tebe časovače. Žádný Tetris s inventářem. Jenom... šťáva. Přesněji borůvková. Divná motivace, ale hele – funguje to.

Říkal jsem si, že si to pustím na pět minut. A najednou? Spravuju stodolu, doju krávy, kovářím kladiva a no... pojmenoval jsem slepici Steve. Ta hra tě nedostane bombastickým začátkem. Prostě tě tiše vyzve, ať se zkusíš vůbec odtrhnout.

Děda zmizel. Tady máš bordel, co po něm zbyl.

Takže: Přicházíš do vesničky v mlze, kterou měl na starost děda. Ten je daleko, nikdo neví kde. Žádný hrdinský dopis. Žádný epický úkol. Jen pár zmatených vesničanů, rozpadlé domky a nějaký svítící krystal, u kterého nikdo nemá odvahu zeptat se, co vlastně sakra je.

Gratuluji, jsi tu nově za údržbáře a starostu v jednom. Krm kozy. Zaliepuj střechy. Zazdívej zeď. Příběh je spíš na pozadí – ale neva. Působí to jako Animal Crossing s příchutí The Sims a malinko třpytivější.

Tap. Vyráběj. Nabij. Zopakuj.

Nejvíc času strávíš jen taháním prstem a čekáním, až ti stroje něco dodělají. Naházíš dřevo do pily. Vypečeš hřebíky. Vypěstuješ zelí. Nasekáš zelí. Doručíš zelí. Každý pohyb žere energii – a brzo každé kliknutí zvažuješ líp, než rozpočet na hypotéku.

Na oko to vypadá primitivně. Ale pod tím dříme malá tichá strategie. Furt něco řešíš: co postavit, kdy kliknout, risknout vyčištění keře, nebo radši šetřit síly na hlavní úkol. Překvapivě chytlavé.

Tady šéfuje ENERGIE

Bez příkras: energie tady všechno diktuje.

Obnovuje se šnečím tempem, nebo něco slítne, když splníš úkol či zkoukneš další reklamu na pastu na zuby. Zároveň mizí během vteřiny. Odsuneš mlhu? Pryč. Pokácíš strom? Sbohem. Spravíš plot? Doufej, že jsi měl našetřeno. Za chvíli nefarmář, ale účetní v zapoceném tričku.

Pak přijde na řadu lektvary. Samozřejmě borůvkové! V tu ránu jsi barman na džusy a rubání ovoce tě chytne víc než Grand Theft Auto. Potřebuješ energii na poslední špalek? Tak hurá na malou borůvkovou manii. Zcela běžné pondělí.

Stavíš si svůj vlastní zapadákov

Tahákem je posun – dnes „upgradneš“ smutnou pilu, zítra už fičí stáj a větrník jak na obrázku. Každé zlepšení vypadá, jako když si uklidíš v rohu internetu. A je to dost osobní záležitost.

A vesničani? Ti tě posílají na výpravy, co jsou glorifikované pochůzky, ale hra je udrží svižné. Furt ti něco odškrtává seznam: rozfoukej mlhu, postav branku, nasbírej seno... a to drbe to-do touhu úplně dokonale.

A pak ta mlha. Fakt. TÉ mlhy. Je všude. Vyhání tě ji čistit, jen abys zjistil, co je za ní. Většinou strom. Občas něco k příběhu. Ale vždycky to žere energii. Takže plánuješ – nebo pustíš ještě jeden spot na pastu. Zase.

O platbě si nemalujme

Na rovinu: Sunrise Village je zdarma. Technicky.

Ale jestli tě někdy napadlo koupit energii, zrychlováky, balíčky rubínů — tak tady ti to protáhnou před obličejem co pár minut. Nemusíš platit, ale hra tě dloubne pokaždé. Jak malý dítě, co našlo kreditku a návod na reklamy.

Já platil nula. Jde to. Ale časem to drhne. Některé úkoly prostě... stojí. Třeba když musíš žonglovat tři budovy, tři časovače, máš prd surovin – a začneš přemýšlet, proč tahle farma najednou připomíná práci na plný úvazek.

Steve, slepice a pohodový chaos

Na téhle hře něco rozkošně potrhlého. Nakrmíš kozu? Hopsne. Vytaháš mrkev? Zatřese se, jak kdyby byla na Oscarech. Stroje bzučí, jako by dělaly hrozně zásadní věci. Celá hra má vibe, že je ráda, že existuje.

Uspořádal jsem si farmu úplně jinak, abych tam nacpal víc borůvek. Hra mi za to nic nedala. Žádnou odměnu. Prostě mě chytlo... nahánění džusu. Steve jen přešlapoval kolem a kvoklal naštvaně, jako že už zase nestíhám. Asi měl pravdu.

Ale to je právě ono. Sunrise Village tě netrestá, když odejdeš. Žádné nájezdy. Žádné postihy. Můžeš zaskočit na pět minut nebo to zapnout na dvě hodiny a stejně pohoda. Digitální comfort food bez výčitek a kalorií.

Má to vůbec nějaký konec?

Tak trochu? Ne tak úplně.

Nedočkáš se žádného finále ani epického potlesku. Prostě leveluješ, odemykáš nové oblasti, poznáváš nové lidi, a upratuješ. Občas se mihnou nějaké akce. Něco se protočí. Ale že by hra šla za nějakým dramatem? Ne-e.

Postupem času tempo povolí. Energie míň, výroba víc klikání, mlha pořád mlží. Jestli jsi typ, co má rád nekonečné malé vyhrané bitvy, logneš si zas. Já to udělal.

Verdikt: borůvkový juice a pohodové vibrace

Sunrise Village sice nevynalézá kolo, ale pohodovou atmosféru zvládá na jedničku. Funguje jako mentální detox po hlučné nebo stresující pařbě. Je chytrá, čistá, a pokud tě chytí, působí až zvláštně uspokojivě.

Jo, honba za energií dokáže občas otrávit. Ale pokud máš trpělivost, nebo jsi prostě tvrdohlavý, odměna přijde. Ideální pro fanoušky checklistů, nenáročného upgradování nebo pro všechny, co rádi rovná virtuální bordel.

Neporazíš bestii. Ale budeš vědět přesně, kolik borůvek udrží v provozu pec. A možná, jen možná, taky pojmenuješ svou slepici Steve.

Divnej, ale skvělej kousek.