Honkai: Star Rail – Recenze: Mezigalaktický vlak plný gacha šíleností, bohů a pořádných nesmyslů

Proč mlátit démony v podzemí, když můžete dát osudu pěstí ve vesmírném metru?

Poznáte, že tohle nebude žádná nuda, když je vaším prvním parťákem stříbrovlasý válečný zločinec bez paměti a druhou do party dostanete ledovou princezničku schopnou vyhladit planetu lusknutím prstu. Honkai: Star Rail vás rozhodně nenudí žádným tutorialem – prostě vás čapne za límec, šoupne do Astral Expressu, vtiskne do ruky kouzelnou pálku a mávne směrem k rozpadající se dimenzi. O pět minut později mlátíte příšery požírající vzpomínky, kličkujete mezi existenciální krizí a filozofujete o svobodné vůli s popelnicí. Jízda na maximum.

Můj první bossfight? Krásná katastrofa

Vlezl jsem do svého prvního bossáku s pocitem: "Hele, hrál jsem Genshin, to dám." První velký omyl. Souboje v Honkai vypadají pohodově, ale jsou ostřejší než ježek v mixéru. Honíte elementy, počítáte energii, sledujete tahy nepřátel... a snažíte se nepodlehnout panice.

Chyták? Každá postava má jen tři tahy. Tři. Je to jako šachy, kde jsou všichni na mol a někdo vám mezitím zapálil šachovnici.

Nenabral jsem si žádného healera. Jenom skleněná děla s komplexy z dětství. Přežili jsme dvě vlny, než nás rozdrtil mech velký jak nákupák. Smrtící cutscéna? Cinematicky za jedna. Nelituju ničeho.

Vaše parta? Totální maglajz (ale to je přesně ten fór)

Hra chce, abyste řešili její příběhové bizáry. A divný je, že to fakt funguje. Každá postava je buď totální génius nebo naprostý magor, často obojí v jednom balení. Máte gotha s blesky, lišku – byznys konzultantku na volné noze, robota s emo kufříkem a dětského mnicha, co mele moudra stylem „horoskop s krzštítem“.

Chvíli rozplétáte metafyziku, vzápětí házíte sněhové koule po dvacetipalcovém tyranovi. Nic z toho by nemělo dávat smysl, ale stejně to funguje. Proč? Netuším. Asi že do toho hra jde naplno. Každá planeta je jak vlastní vesmírná telenovela – sekty, puče, inteligentní automaty na pití.

Jo, je to free-to-play – a fakt nemusíte hned cálovat

Ruku na srdce: Čekal jsem tvrdý paywall. Ale Star Rail? Vrhá po vás free losy jak bonbony a základní tým drží překvapivě nad vodou. První planetu jsem prošel s tutoriálovou partou a sestřičkou v depresi se shotgunem. Lifehack.

Jasně, pokud chcete svojí anime holku se sekyrou, přeju pevné nervy. Gacha bohové si žádají buď svatou trpělivost, nebo platební kartu. Tahle část je prostě pořád gacha. Ale grind vám nikdy necpe stopku do cesty. Jen začnete hrát chytřeji – dennodenní materiály, válení si strategických svalů a modlení k RNGsusovi.

Tohle je doslova screenshot factory

Je až nefér, jak krásně hra vypadá. Belobog září jak sci-fi sněhová koule. Luofu vypadá jak sen manga kreslíře posilněného šesti Red Bully. I obyčejné potvory byly zřejmě v outsourcingu na pařížské módní přehlídce.

Postavy vážně září. Ultimátky vypadají, jako by je ukradli z nejdravějších anime trailerů. Jasně, pár outfitů evidentně slouží k prodeji polštářů, ale víte do čeho jdete. Anime life, no.

Grind tu je. Ale není to nuda k zblbnutí

Bacha: Star Rail časem zpomalí. Ne žádný karambol – spíš styl „Hele, nechceš farmit artefakty až ti vyschne duše?“ Trailblaze Level vám brzdí příběh, takže chvíli motáte ty samé mapy pro materiály, vybavení a to jedno prokleté číslo, co nikdy nepadne.

Ale upřímně? Mohlo to být horší. Nové systémy dávkuje hra postupně, netopíte se v mechanikách hned. Update 3.0 pak uklidil nejhorší nepořádek: míň otravného grindu, rozumnější staty, eventy, kde nemusíte googlit návod ke každému kliknutí.

Jaký je vlastně pocit z hraní Star Rail

Představte si žonglování hořících bowlingových koulí na skútru na měsíční základně. Přesně tak to vypadá i je. Šibujete slabinami nepřátel, šetříte ultimátky na správnou chvíli, šetříte body jako by šlo o meziplanetární rozpočet.

A najednou... BAM. Honíte vesmírné kuře, co si myslí, že je reinkarnovaná planeta. Divné? Ani vás to už nepřekvapí. Tonální úlety tu nejsou chyba. Jsou to podstata celé show.

Verdikt: Nastupovat na Astral Express?

Tahle hra je obrovský rozpor v třpytivém balení. Je zadarmo, ale vypadá draze. Je tahová, ale nedá vám vydechnout. Je to gacha, ale jakoby vás nestírá? Neptejte se jak, prostě jo.

Perfektní? Ani náhodou. Občas grindí jako blázen. Občas zapomene, v jakém žánru chce být. Ale většinou je skvělá – a správně šílená.

Pokud chcete JRPG, co je bizarní, ujeté a ve stylu anime conu, kupte si jízdenku. A fakt si vezměte léčitele. Budete mi děkovat později.